Barbora Šulcová
"Nedržet si nic zpátky, přestat se bát a odevzdat se proudu života.
Nasávat plnými doušky, cítit každou buňkou svého těla, srdce otevřít dokořán.
Být si vědom svého poslání a propojit se v úctě a pokoře s kořeny, s něžnou a nekompromisní silou Matky Země.
Ukotvit se plně ve vědomí sebe sama, v pulzujícím vědomí Vesmíru.
Uvěřit, roztáhnout křídla a letět."
Můj příběh
Ještě před nějakou dobou bych na tomto místě sepisovala své vzdělání, co mi přineslo a nepřineslo, určitě bych se rozepsala o cestě psí fyzioterapeutky, která mě neodmyslitelně dovedla až do tohoto bodu a možná bych vyprávěla o hluboké osobní transformační cestě, o přírodním učení a neskonale moudrém vedení mého průvodce, nekonečném pouštění nefunkčních vzorců a traumat, která byla skrytá tak dobře, že jsem o nich neměla ani tušení. O bolesti, která to vše provázela. Psala bych o přijímání nových úhlů pohledu na svět, sebe samu a na to, jak v pravdivosti k sobě žít svůj život. A poté o radosti, kterou prožijete, když konečně příjdete domů. Dříve bych o tom všem psala, ale dnes už ne... Není třeba...
Když nás cesty svedou dohromady, ráda s vámi tento příběh posdílím během společné cesty přírodou nebo u ohně, protože je co vyprávět... A vše je to mou součástí...
Dnes už ale není co psát, je to kapitola, která byla již dokončena.
Pouštím opratě, které jsem svírala tak dlouho v rukou a nechávám příběh ať se tvoří,... vzniká a zaniká sám ze sebe, z života samého...
Vydávám se po stopách divokých žen, žen vlčic, které zde kráčely přede mnou a přitom jdu vlastní cestou.
Děkuji...
